Pentameron aneb Pohádka pohádek | |
---|---|
Autor | Giambattista Basile |
Původní název | Lo cunto de li cunti (Il Pentamerone) |
Překladatel | Jan Brechensbauer, Vladimír Mikeš |
Země | Itálie |
Jazyk | neapolština |
Žánr | sbírka pohádek |
Datum vydání | 1634 až 1637 |
Česky vydáno | 1961 |
multimediální obsah na Commons | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Pentameron aneb Pohádka pohádek (neapolsky Il Pentamerone / Lo cunto de li cunti) je sbírka pohádek, kterou sestavil počátkem 17. století italský básník Giambattista Basile.[1] Jedná se o nejstarší soustavnou sbírku evropských pohádek a mnohé známé pohádkové syžety zpopularizované později Charlesem Perraultem či bratry Grimmy se v nejstarších verzích dochovaly právě zde.[2]
Sbírka vyšla poprvé až po Basilově smrti, kdy se vydávání ujal neapolský knihkupec Salvatore Scarano. Vydal ji v několika svazcích mezi roky 1634 a 1637 v Neapoli. První svazek nesl název Pohádka pohádek aneb zábavy dětinské (Lo cunto de li cunti overo lo trattenemiente de' peccerille) a název Pentameron (inspirovaný kompoziční podobností s Boccacciovým Dekameronem) se objevil pouze v nakladatelské dedikaci – jako hlavní název knihy se začal používat od čtvrtého vydání z roku 1674.[2]
Ve své době poměrně populární sbírka byla v Itálii opakovaně vydávána v průběhu 17. i 18. století, poté však obsažené příběhy přežívaly především v hrách benátského dramatika Carla Gozziho (1720–1806). Několik pohádek bylo přeloženo do francouzštiny, ke znovuoživení zájmu však přispěli především němečtí sběratelé pohádek bratři Grimmové.[2]
Originál je psán neapolsky a vyznačuje se košatým barokním jazykem. Benedetto Croce, který knihu v roce 1925 přeložil do spisovné italštiny, o ní dokonce hovořil jako o nejkrásnější knize italského baroka.[2]
Do češtiny knihu přeložil v roce 1961 Jan Brechensbauer, přičemž překladu veršovaných pasáží se ujal Vladimír Mikeš.