Perfectae caritatis

Perfectae caritatis Dekret o přiměřené obnově řeholního života
Dokumenty II. vatikánského koncilu
Datum	28. října 1965 vyhlásil Pavel VI.
Téma	Obnova řeholního života
Text
latinsky
anglicky
česky

Perfectae caritatis (někdy psáno též Perfectae Caritatis, zkratka PC), dekret o přiměřené obnově řeholního života, je dokument vydaný II. vatikánským koncilem, který se zabývá konkrétně instituty zasvěceného života v římskokatolické církvi.^[1] Dekret je jedním z kratších dokumentů koncilu, byl schválen poměrem hlasů 2321 ku 4 hlasům shromážděných biskupů a promulgován papežem Pavlem VI. 28. října 1965. Jak je u církevních dokumentů zvykem, název je převzat z latinských úvodních slov (incipitu) dekretu: „Dokonalé lásky“.^[2]

Druhý vatikánský koncil již podal výklad o povaze řeholního života v 6. kapitole konstituce Lumen gentium a Perfectae caritatis odráží principy řeholního života, jak jsou v ní stanoveny.^[3] Tato kapitola popisuje základní formu řeholního života jako život „zasvěcený vyznáním evangelijních rad“ (č. 44). Dekret Perfectae caritatis byl vydán, aby „pojednal o životě a disciplíně těch institutů, jejichž členové vyznávají čistotu, chudobu a poslušnost, a aby zajistil jejich potřeby v naší době“ (Perfectae caritatis č. 1).^[4] Dekret, který obsahoval 25 číslovaných paragrafů, stanovil pět obecných zásad, jimiž se má obnova těchto institutů řídit. Vzhledem k velké rozmanitosti řeholních společenství s jejich odlišnou historií, charakteristikami, zvyky a posláním koncil neuvedl konkrétní pokyny a ponechal na každém jednotlivém společenství, aby samo určilo, co je třeba změnit v souladu s duchem jeho zakladatelů, potřebami současného života a situací, v níž žije a pracuje.