eon | éra | perioda | p | d |
---|---|---|---|---|
fanerozoikum | kenozoikum | kvartér (čtvrtohory) |
3 | 3 |
neogén | 23 | 20 | ||
paleogén | 66 | 43 | ||
mezozoikum (druhohory) |
křída | 145 | 79 | |
jura | 201 | 56 | ||
trias | 252 | 51 | ||
paleozoikum (prvohory) |
perm | 299 | 47 | |
karbon | 359 | 60 | ||
devon | 419 | 60 | ||
silur | 444 | 24 | ||
ordovik | 485 | 42 | ||
kambrium | 539 | 54 | ||
proterozoikum
(starohory) |
neoproterozoikum | ediakara | 635 | 96 |
kryogén | 720 | 85 | ||
tonium | 1000 | 280 | ||
mezoproterozoikum | 1600 | 600 | ||
paleoproterozoikum | 2500 | 900 | ||
archaikum (prahory) | 4031 | 1531 | ||
hadaikum | 4567 | 536 |
Perm je závěrečnou geologickou periodou prvohor (paleozoikum) a je součástí eónu fanerozoika. Počátek permského útvaru se klade 298 milionů let (Ma) zpět do minulosti a jeho spodní hranice je vymezena ve stratotypu u Aidaralašského potoka v Jižním Uralu v severním Kazachstánu – 50 km od města Akťubinsk, kde je hranice vymezena výskytem konodonta Streptognathodus „wabaunsensis“ či Streptognathodus isolatus. Konec permu a začátek triasu je určen ve stratotypu v Mej-šan, okresu Čchang-sing (Changxing), provincii Če-ťiang, Čína – 31°3′ s. š., 119°46′ v. d., kde nastupuje konodont druhu Hindeodus parvus v evoluční linii Hindeodus latidentatus – Hindeodus parvus – Isarcicella isarcica ve vrstvě 27c. Konec permu je kladen 252 milionů let (Ma) zpět.
Útvar perm dostal název podle města Perm v Rusku. Pojmenoval ho tak britský geolog sir Roderick Murchison ve čtyřicátých letech 19. století, když studoval horniny z tamní oblasti.
Dělení permu se stále vyvíjí, nicméně se obecně dělí na starší spodní perm (autun a saxon) a mladší svrchní perm (thuring). Dnes se přihlíží k novým nálezům, a perm se proto dělí na tři oddělení cisural (assel, sakmar, arktinsk, kungur), guadalup (road, word, capiten), loping (wuchiapig, changsing). Ve starší literatuře se kontinentální sedimenty spodního permu označují jako červená jalovina, svrchního permu jako zechstein. V alpsko-karpatské oblasti jsou detritické sedimenty nazývány verrucano. V severní Americe byl pro kontinentální spodní perm vyčleněn stupeň dunkard, pro mořský wolfcamp a leonard. Permské horniny jsou většinou pevninské červené a mělké mořské usazeniny.