Peter Yates | |
---|---|
![]() | |
Narození | 24. července 1929 Aldershot |
Úmrtí | 9. ledna 2011 (ve věku 81 let) Londýn |
Příčina úmrtí | srdeční selhání |
Alma mater | Královská akademie dramatického umění (do 1952) Charterhouse School Janet Clarke Hall |
Povolání | filmový producent, filmový režisér, scenárista, režisér a televizní režisér |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Peter Yates (24. července 1929, Aldershot, Hampshire, Anglie – 9. ledna 2011, Londýn, Spojené království) byl britský scenárista, režisér a filmový producent.
Pocházel z rodiny britského důstojníka, po studiích na londýnské Královské akademii dramatických umění pracoval nejprve v divadle. Později začal působit v televizi a ve filmu, kde působil nejprve jako asistent u režiséra Tony Richardsona. Od počátku 60. let pak začal natáčet své vlastní filmy. V televizi debutoval v roce 1962 seriálem The Saint (hlavní role Roger Moore), ve filmu pak o rok později snímkem Summer Holiday.
V roce 1967 natočil film Loupež (anglicky Robbery), který byl volně inspirován skutečným případem Velké vlakové loupeže z roku 1963, kdy lupiči z poštovního vlaku na trase Glasgow – Londýn ukořistili přes 2,6 miliónu liber (více než 46 miliónů liber v současných cenách).[1] Film obsahoval také dlouhou automobilovou honičku a měl velký úspěch rovněž v USA. Právě ztvárnění filmové honičky přilákalo pozornost amerického scenáristy a také Steve McQueena, který byl koproducentem teprve připravovaného filmu, kde McQueen měl hrát hlavní roli neúplatného a vytrvalého kriminalisty (i když někteří další lidé z produkce s nápadem angažovat britského režiséra nesouhlasili).[2][3]
V roce 1968 tak na popud Steve McQueena natočil svůj první a dodnes známý hollywoodský film Bullittův případ. Šlo také o jeden z prvních filmů, který se takřka celý natáčel v reálných lokací San Francisca (nikoli ve studiových kulisách).[4] Film je však proslulý především spektakulární automobilovou honičkou, kterou mnozí označují jako nejlepší ve filmové historii.[5][6][7] Za režii film Oscara nezískal, ale za filmový střih ano (Frank P. Keller), na čemž měl velký podíl právě sestřih záběrů této honičky.[8][9]
Následovala řada dalších známých a úspěšných titulů. V roce 1979 byl poprvé nominován na Oscara a Zlatý glóbus za snímek A co dál... (rodinná komedie ze sportovního prostředí).[10] Nejvíce nominací však posléze získal za svůj film Garderobiér z roku 1983 podle stejnojmenné divadelní hry. Děj se odehrává během druhé světové války v období operace Blitz, kdy nacisté soustavně bombardovali mnoho britských měst. Film se zabývá životními osudy členů tradičního shakespearovského kočovného divadla v této obtížné době.[11] Na počátku 21. století se věnoval už jen práci pro televizi.
<ref>
; citaci označené Inflation calculator
není určen žádný text<ref>
; citaci označené Independent
není určen žádný text<ref>
; citaci označené Speeding Bullitt
není určen žádný text<ref>
; citaci označené Locations
není určen žádný text<ref>
; citaci označené Maltin
není určen žádný text<ref>
; citaci označené Levy
není určen žádný text<ref>
; citaci označené Weber
není určen žádný text<ref>
; citaci označené Hartl
není určen žádný text<ref>
; citaci označené ČSFD: Bullitt
není určen žádný text<ref>
; citaci označené ČSFD: A co dál
není určen žádný text<ref>
; citaci označené ČSFD: Garderobiér
není určen žádný text