Back Paus Pius XII ACE Pous Pius XII Afrikaans Pius XII. ALS Pío XII AN بيوس الثاني عشر Arabic بيوس التناشر ARZ Piyu XII Aymara XII Piy Azerbaijani Pius XII. BAR Пій XII Byelorussian
| Ctihodný Pius XII. | |
|---|---|
| 260. papež | |
.jpg) | |
| Církev | římskokatolická |
| Zvolení | 2. března 1939 |
| Uveden do úřadu | 12. března 1939 (intronizace) |
| Pontifikát skončil | 9. října 1958 |
| Předchůdce | Pius XI. |
| Nástupce | Jan XXIII. |
| Heslo | „Opus justitiæ pax“ „Mír je dílem spravedlnosti“ |
| Znak |  |
| Svěcení | |
| Kněžské svěcení | 2. dubna 1899 světitel Francesco di Paola Cassetta |
| Biskupské svěcení | 13. května 1917 světitel Benedikt XV. 1. spolusvětitel Giovanni Battista Nasalli Rocca di Corneliano 2. spolusvětitel Agostino Zampini |
| Kardinálská kreace | 16. prosince 1929 kreoval Pius XI. |
| Titul | kardinál-kněz |
| Vykonávané úřady a funkce | |
| Zastávané úřady |
|
| Zúčastnil se | |
| Osobní údaje | |
| Rodné jméno | Eugenio Maria Giuseppe Giovanni Pacelli |
| Země |  Itálie |
| Datum narození | 2. března 1876 |
| Místo narození | Řím, Itálie |
| Datum úmrtí | 9. října 1958 (ve věku 82 let) |
| Místo úmrtí | Castel Gandolfo, Itálie |
| Příčina úmrtí | srdeční selhání |
| Místo pohřbení | Bazilika svatého Petra |
| Národnost | italská |
| Rodiče | Filippo Pacelli a Virginia Graziosi |
| Příbuzní | Francesco Pacelli (bratr) |
| Podpis |  |
| Svatořečení | |
| Začátek procesu | 19. října 1967 |
Seznam papežů nosících jméno Pius multimediální obsah na Commons citáty na Wikicitátech | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Ctihodný Pius XII., rodným jménem Eugenio Maria Giuseppe Giovanni Pacelli, (2. března 1876, Řím – 9. října 1958, Castel Gandolfo) byl od 2. března 1939 až do své smrti papežem a suverénem státu Vatikán.
Než byl zvolen papežem, sloužil jako sekretář Kongregace pro mimořádné církevní záležitosti, apoštolský nuncius a kardinál státní sekretář, v kterýchžto úřadech dojednal smlouvy mezi mnoha státy a Vatikánem, z nichž nejznámější je tzv. Říšský konkordát.
Hodnocení jeho vedení katolické církve v období druhé světové války a holocaustu je předmětem sporů. Na jedné straně je odsuzován za snahu zůstat neutrální a nedostatečné vyjádření ve věci holocaustu, na druhé straně jeho neveřejné diplomatické aktivity a jím iniciovaná a podporovaná „podzemní činnost“ církevních struktur zachránila před smrtí statisíce Židů.[1]
Po válce se stavěl za shovívavý přístup k poraženým národům a setrval v dlouhodobé tvrdé opozici vůči komunismu. V roce 1949 stvrdil dekret svatého oficia, který exkomunikoval z katolické církve členy komunistických stran a vyhlašoval automatickou exkomunikaci každého, kdo do takových stran vstoupí nebo je bude podporovat.
Pius XII. se stal po Piovi IX. druhým (a zatím posledním) papežem, který využil papežské neomylnosti od jejího definování jakožto dogmatu, k definici nového dogmatu, když v roce 1950 „ex cathedra“ vyhlásil Dogma o nanebevzetí Panny Marie. Vydal též apoštolskou konstituci Exsul familia, první dokument Svatého stolce, který systematicky řeší otázku migrantů.
Vydal 40 encyklik, včetně encyklik Divino afflante Spiritu, která měla velký vliv na následující vývoj katolické biblistiky, a Humani generis, která pojednává o stvoření člověka a o názoru katolické církve na evoluci a evolucionismus. Rozsáhlým jmenováním nových kardinálů na tzv. Velké konzistoři v roce 1946 ukončil 500 let přetrvávající většinu Italů v kolegiu kardinálů.
Dne 19. prosince 2009 jej papež Benedikt XVI. prohlásil za ctihodného.[2]
- ↑ Pius XII. zachránil více židů než kdokoli jiný říká Gary Krupp, předseda židovské nadace Pave the Way
- ↑ Promulgazione de decreti della Congregazione delle cause Dei sancti [online]. vatican.va, 2009-12-19 [cit. 2017-03-05]. Dostupné online. (italsky)