Polarizace vakua

Polarizace vakua je kvantový jev, vysvětlující změny velikosti vazebné konstanty interakcí se změnou vzdálenosti působení pomocí kreace a anihilace virtuálních částic.

V poli zdrojového náboje (kterým může být barevný náboj kvarků, elektrický náboj kvarků a nabitých leptonů resp. elektroslabé náboje částic látky) vznikají z virtuálních bosonů interakce virtuální páry částice-antičástice představující dipóly, které způsobují částečné stínění pole zdrojového náboje. Doba života těchto párů je řádově dána relací neurčitosti pro energii a čas.

U slabé a silné interakce jsou navíc virtuální bosony interakce samy nositelem náboje a mají tak schopnost vytvářet další virtuální bosony interakce a tak pole zdrojového náboje naopak efektivně zesilovat (tzv. antistínění).

Efektivní velikost příslušného náboje interakce resp. jí odpovídající vazebné konstanty tak u elektromagnetické interakce se zkracováním vzdálenosti působení roste, u slabé a silné interakce v souhrnu převáží antistínění a efektivní náboj resp. vazebná konstanta interakce klesá se zkracováním vzdálenosti působení.