Pollyannin princip (anglicky Pollyanna principle, Pollyannaism či positivity bias v některých zdrojích také jako Consideration Maxim[1]) je tendence lidí soustředit se a ukládat si do paměti si spíše příjemné, než nepříjemné prožitky. Pollyannin princip je původně jednou z maxim v pragmatice vytvořenou americkým lingvistou Geoffreym Leechem v jeho teorii o zdvořilosti. Leech se zabýval pragmatikou v 70. a 80. letech 20. století