Pompeius

Pompeius
Konzul Římské republiky
Ve funkci: 52 př. n. l. – 51 př. n. l.
Předchůdce	Marcus Valerius Messalla Rufus a Gnaeus Domitius Calvinus
Nástupce	Marcus Claudius Marcellus a Servius Sulpicius Rufus
Konzul Římské republiky
Ve funkci: 55 př. n. l. – 54 př. n. l.
Předchůdce	Gnaeus Cornelius Lentulus Marcellinus a Lucius Marcius Philippus
Nástupce	Appius Claudius Pulcher a Lucius Domitius Ahenobarbus
Správce provincie Hispania Ulterior
Ve funkci: 58 př. n. l. – 55 př. n. l.
Konzul Římské republiky
Ve funkci: 70 př. n. l. – 69 př. n. l.
Předchůdce	Publius Cornelius Lentulus Sura a Gnaeus Aufidius Orestes
Nástupce	Quintus Caecilius Metellus Creticus a Quintus Hortensius
Stranická příslušnost
Členství	Optimáti
Narození	29. září 106 př. n. l. Picenum, Římská republika
Úmrtí	28. září 48 př. n. l. (ve věku 58 let) Pelusium, Egypt
Příčina úmrtí	bodná rána
Choť	Antistia (86–82 př. n. l.) Aemilia Scaura (82 př. n. l.) Mucia Tertia (79–59 př. n. l.) Julia Caesaris (59–54 př. n. l.) Cornelia Metella (52–48 př. n. l.)
Rodiče	Gnaeus Pompeius Strabo
Děti	Gnaeus Pompeius Pompeia Magna Sextus Pompeius
Příbuzní	Pompeia[1] a Pompeia[1] (sourozenci)
Profese	starořímský politik, starořímský voják a politik
Náboženství	náboženství ve starověkém Římě
Commons	Gnaeus Pompeius Magnus
Seznam děl: SKČR | Knihovny.cz
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Gnaeus Pompeius Magnus (29. září 106 př. n. l. – 28. září 48 př. n. l.), někdy zmiňován jako Pompeius Veliký, byl význačný vojevůdce a neméně obratný politik na sklonku existence římské republiky. Ačkoli pocházel z italského venkova, jeho vojenské úspěchy, za něž mu diktátor Lucius Cornelius Sulla udělil cognomen Magnus – Veliký, mu zajistily místo mezi římskou nobilitou.

Pompeius vystupoval jako úhlavní soupeř Marca Licinia Crassa a spojenec Gaia Julia Caesara. Tito tři muži ovládli politickou scénu v době pozdní římské republiky, když spolu uzavřeli tzv. první triumvirát. Po Crassově smrti se vzájemný vztah mezi Pompeiem a Caesarem změnil v nepřátelství, které posléze přerostlo v občanskou válku, v níž se utkali o vládu nad římským státem. Pompeius, podporovaný optimáty, konzervativní a tradicionalistickou frakcí v římském senátu, nakonec Caesarovi podlehl. Nato uprchl do Egypta, kde však byl úkladně zavražděn.