Puquina | |
---|---|
Rozšíření | do 18. století jižní břeh jezera Titicaca (Peru) |
Počet mluvčích | mrtvý jazyk |
Klasifikace | Izolované jazyky |
Písmo | Latinka |
Postavení | |
Regulátor | není stanoven |
Úřední jazyk | není úředním |
Kódy | |
ISO 639-1 | není |
ISO 639-2 | sai (B) sai (T) |
ISO 639-3 | puq |
Ethnologue | PUQ |
Wikipedie | |
není | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Puquina [pukina] je mrtvý jazyk Inků, kterým se dříve hovořilo od jezera Titicaca po severní Chile. Zbytky tohoto vymřelého jazyka můžeme nalézt už jen v jazyce kallawaya (což by měla být kombinace kečui a puquiny). Někdy je výrazem puquina označován jazyk uru, ale nemá to znamenat, že by to mělo něco společného s vymřelým jazykem puquina. Existují i dohady o tom, že uru (uruquilla) není název jazyka, ale název etnika. Puquina patří do nezařazených jazyků.
Autorem doposud známé gramatiky z roku 1590 byl Alonso de Barzana.[1]