Pojmem reconquista („znovudobytí“) v dějinách Pyrenejského poloostrova označuje období od jeho ovládnutí muslimy v 8. století do 15. století, kdy v roce 1492 padl poslední muslimský emirát Granada. Novodobý pojem odráží pohled křesťanských království, která období bojů s „Maury“ prezentovala jako obnovování křesťanské vlády nad poloostrovem dříve ovládaným Vizigótskou říší.
Za počátek reconquisty se udává bitva u Covadongy (722), první významná porážka muslimských vojsk, která zajistila existenci malého křesťanského Asturského království na severu Španělska, zatímco na jihu byl ustaven Córdobský emirát. Velmi důležitou, i když odehrávající se mimo pyrenejský poloostrov, byla bitva u Poitiers - Tours roku 732, kde Karel Martel poráží Umájjovské vojsko na hlavu. Nepřímým důsledkem byl pád Umájjovců a nástup Abásovců.
Muslimská část poloostrova se po rozpadu Córdobského chalífátu (1031) souhrnně označovala al-Andalus, v jeho severní části postupně vznikla další křesťanská království: navarrské, leónské, aragonské, kastilské a portugalské. Rozhodující pro vývoj reconquisty byla porážka muslimských Almohadů v bitvě na Las Navas de Tolosa roku 1212, po které byla křesťanskými vojsky dobyta města Córdoba (1236), Sevilla (1248) a větší část muslimského panství, které se omezilo na malý emirát v oblasti Andalusie s centrem ve městě Granada.