Robert Stewart, vikomt z Castlereaghu | |
---|---|
Narození | 18. června 1769 Dublin |
Úmrtí | 12. srpna 1822 (ve věku 53 let) Loring Hall |
Příčina úmrtí | vykrvácení |
Místo pohřbení | Westminsterské opatství |
Alma mater | Kolej sv. Jana The Royal School, Armagh |
Povolání | politik, diplomat a duelant |
Ocenění | člen Královské společnosti Podvazkový řád velkokříž Řádu Guelfů |
Politické strany | Whigové Toryové |
Nábož. vyznání | presbyterianismus |
Choť | Amelia Stewart, Viscountess Castlereagh (od 1794)[1][2] |
Rodiče | Robert Stewart[1] a Sarah Seymour[3][1] |
Příbuzní | Charles Stewart, 3. markýz z Londonderry (bratr) |
Funkce | poslanec 17. parlamentu Velké Británie (1794–1796) poslanec 18. parlamentu Velké Británie (1796–1797) Chief Secretary for Ireland (1798–1801) poslanec 1. parlamentu Spojeného království (1801–1802) Prezident kontrolního úřadu Východoindické společnosti (1802–1806) … více na Wikidatech |
Podpis | |
multimediální obsah na Commons | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Robert Stewart, vikomt Castlereagh a 2. markýz z Londonderry (18. června 1769 – 12. srpna 1822), běžně znám, jako lord Castlereagh, byl irský a britský státník. Jako britský ministr zahraničí (od 1812) byl klíčovou postavou pro koalici, která porazila Napoleona i Vídeňský kongres, který určil další běh dějin. Castlereagh byl také předsedou britské sněmovny v Liverpoolově vládě od roku 1812 až do své sebevraždy v srpnu 1822. Na začátku své kariéry se, jako hlavní správce Irska, zapojil do potírání irského povstání roku 1798 a zajistil průchod smluv o sjednocení Británie a Irska v roce 1800.[4]
Od roku 1814 pracoval na zachování trvalého míru, rovnováhy a tedy status quo v Evropě. U lidu byl velmi neoblíben a v očích veřejnosti nesl mnohem více viny na represivních domácích opatřeních než premiér lord Liverpool.[4]