Roberto Boninsegna

Roberto Boninsegna
V dresu Interu
Osobní informace
Datum narození	13. listopadu 1943 (81 let)
Místo narození	Mantova Italské království Italské království
Výška	174 cm
Hmotnost	72 kg
Přezdívka	Bonimba [1]
Klubové informace
Konec hráčské kariéry
Pozice	Fotbalový útočník (1963–1981) Fotbalový trenér (2001–2003)
Mládežnické kluby
1962–1963 Inter
Profesionální kluby
Roky Klub Záp. (góly) 1963–1964 1964–1965 1965–1966 1966–1967 1967 1967–1969 1969–1976 1976–1979 1979–1980 1980–1981 Prato Potenza Varese Cagliari → Chicago Mustangs Cagliari Inter Juventus Verona Viadanese 02200(1) 03200(9) 02800(5) 03400(9) 0090(11) 0490(14) 1970(113) 0580(22) 01400(3) 02300(8)
Reprezentace
Roky Reprezentace Záp. (góly) 1967–1974 Itálie 0220(9)
Trenérská kariéra
Roky Klub 2001–2003 Mantova
Úspěchy
Mistrovství světa 1970 Itálie 1. italská fotbalová liga 1970/71 Inter 1976/77 Juventus 1977/78 Juventus Pohár PMEZ 1971/72 Inter Pohár UEFA 1976/77 Juventus
Další informace
Povolání	fotbalista a fotbalový trenér
→ Šipka znamená hostování hráče v daném klubu.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Roberto Boninsegna (* 13. listopad 1943 Mantova, Italské království) je bývalý italský fotbalový útočník. Byl vynikající střelec z penalt. V nejvyšší lize nastřílel 19 penalt v řadě, což je nejdelší série, jaká kdy byla zaznamenána.^[2]

Fotbalově vyrůstal v mládežnické akademii Interu. Jenže podle trenéra Herrera byl považován za příliš nevyzrálého. První zápasy za dospělé odehrál v druholigovém Pratu v roce 1963. V následující sezoně hrál v Potenze. Do Varese odešel v roce 1965 aby si mohl zahrát v nejvyšší lize. Po sezoně jej za 80 milionů lir koupilo Cagliari, kde spojil ůtočnou sílu s Rivou. V sezoně 1968/69 pomohl klubu obsadit 2. místo v lize. Během tří let strávených v klubu se také setkal s bouřlivým chováním. Když byl při jednom utkání v roce 1967 vyloučen, urážel rozhodčího i jeho asistenty tak, že ho to stálo rekordní diskvalifikaci na 11 kol, poté byla snížena na 9 kol. I tak za klub odehrál celkem 103 utkání a vstřelil 29 branek.

V roce 1969 přestoupil za 600 milionů lir + fotbalisté Domenghini, Gori a Poli do Interu. U Nerazzurri prožil nejlepší období v kariéře. Celkem odehrál za sedm sezon 287 utkání a vstřelil 173 branek. Získal s nimi titul v sezoně 1970/71 a zahrál si i finále poháru PMEZ 1971/72, když prohrál s Ajaxem (0:2).^[3] Byl dva krát za sebou nejlepším střelcem ligy (1970/71 a 1971/72).

V roce 1976 byl vyměněn za Anastasiho do Juventusu.^[4] Za Bianconeri odehrál tři sezony a získal s nimi dva tituly (1976/77,1977/78), jedno vítězství v italském poháru (1978/79) a také pohár UEFA (1976/77). Poté odešel do druholigové Verony, kde odehrál sezonu a poté odešel do čtyř ligového klubu Viadanese, kde v roce 1981 ukončil kariéru.

V nejvyšší lize odehrál během 14 sezon 366 utkání, při kterých vstřelil 163 branek. Klub Cagliari jej zařadilo do své síně slávy.