Sergej Koroljov

Sergej Pavlovič Koroljov
Narození	30. prosince 1906jul. / 12. ledna 1907greg. Žytomyr
Úmrtí	14. ledna 1966 (ve věku 59 let) Moskva
Příčina úmrtí	rakovina a novotvar
Místo pohřbení	Hřbitov u Kremelské zdi
Bydliště	Ljadovova ulice (1944–1946) Moskva Nižyn Oděsa
Národnost	Rus[1][2][3][4][5]
Alma mater	Kyjevská vysoká škola polytechnická (1924–1926) Moskevská státní technická univerzita (od 1926)
Povolání	letecký a raketový konstruktér
Zaměstnavatelé	Institut proudových motorů (od 1933) RKK Energija (od 1946) GIRD Nordhausenský institut
Ocenění	medaile Za udatnou práci za velké vlastenecké války 1941–1945 (1945) Řád čestného odznaku (1945) Pamětní medaile 800. výročí Moskvy (1949) Leninův řád (1956) medaile Srp a kladivo (1956) … více na Wikidatech
Politická strana	Komunistická strana Sovětského svazu (od 1953)
Choť	Xenija Maximilianovna Vincentiniová
Děti	Natalja Sergejevna Koroljovová
Rodiče	Pavel Korolev a Maria Moskalenko
Příbuzní	Andrej Vadimovič Koroljov (vnuk)
Funkce	ředitel (od 1946)
Podpis
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Sergej Pavlovič Koroljov (ukrajinsky Сергі́й Па́влович Корольо́в (Королів) – Serhij Pavlovyč Koroliv, rusky Серге́й Па́влович Королёв; 30. prosince 1906^jul./ 12. ledna 1907^greg., Žytomyr, Volyňská gubernie, Ruské impérium – 14. ledna 1966, Moskva, SSSR^[6]) byl sovětský raketový inženýr a tvůrce sovětského raketového programu v civilní i vojenské oblasti během vesmírného závodu mezi Spojenými státy a Sovětským svazem v 50. a 60. letech. Mnozí ho považují za otce praktické kosmonautiky.^[7][8] Podílel se na vývoji rakety R-7, Sputniku 1 i vypuštění Lajky a prvního člověka Jurije Gagarina do vesmíru.^[9] Zasloužil se také o vybudování arzenálu strategických raket.

Přestože byl Koroljov leteckým konstruktérem, jeho největší přednosti se ukázaly v integraci designu, organizaci a strategickém plánování. Ve 30. letech byl kvůli falešnému úřednímu obvinění zatčen jako „člen protisovětské kontrarevoluční organizace“ (později omezeno na „sabotéra vojenské techniky“)^[10] a v roce 1938 uvězněn na téměř šest let, včetně několika měsíců v pracovním táboře na Kolymě. Po propuštění se stal uznávaným konstruktérem raket a klíčovou postavou ve vývoji sovětského mezikontinentálního balistického raketového programu. Později řídil sovětský vesmírný program a stal se členem sovětské akademie věd, dohlížel na počáteční úspěchy projektů Sputnik a Vostok, včetně první mise na oběžné dráze Země Jurije Gagarina 12. dubna 1961. Koroljovova nečekaná smrt v roce 1966 přerušila provádění plánů pro přistání na Měsíci se sovětskou posádkou před americkou misí v roce 1969.

Před svou smrtí byl oficiálně známý pouze jako Glavnyj Konstruktor (Главный Конструктор) nebo hlavní konstruktér, aby byl chráněn před možnými pokusy Spojených států o atentát během studené války.^[11] Dokonce i někteří kosmonauti, kteří s ním pracovali, neznali jeho příjmení. Teprve po jeho smrti v roce 1966 byla jeho identita odhalena a získal odpovídající veřejné uznání za hnací sílu sovětských úspěchů v průzkumu vesmíru během Mezinárodního geofyzikálního roku i po něm.