Serhij Stachovskyj Сергій Стаховський | |
---|---|
![]() Stachovskyj (2017) | |
Stát | ![]() |
Datum narození | 6. ledna 1986 (39 let)[1] |
Místo narození | Kyjev, Sovětský svaz[1] |
Bydliště | Charkov, Ukrajina[1] |
Výška | 193 cm[1] |
Hmotnost | 80 kg[1] |
Profesionál od | 2003[1] |
Ukončení kariéry | v lednu 2022 |
Držení rakety | pravou rukou, bekhend obouruč |
Výdělek | 5 606 768 USD |
Dvouhra | |
Poměr zápasů | 172–209 |
Tituly | 4 ATP, 7 challengerů |
Nejvyšší umístění | 31. místo (27. září 2010) |
Dvouhra na Grand Slamu | |
Australian Open | 3. kolo (2011) |
French Open | 3. kolo (2011) |
Wimbledon | 3. kolo (2013, 2014) |
US Open | 3. kolo (2010, 2015) |
Velké turnaje ve dvouhře | |
Olympijské hry | 1. kolo (2012) |
Čtyřhra | |
Poměr zápasů | 79–99 |
Tituly | 4 ATP, 18 challengerů |
Nejvyšší umístění | 33. místo (6. června 2011) |
Čtyřhra na Grand Slamu | |
Australian Open | 3. kolo (2013) |
French Open | 2. kolo (2009, 2010, 2011) |
Wimbledon | 3. kolo (2010) |
US Open | 3. kolo (2010, 2011, 2013) |
Údaje v infoboxu aktualizovány dne Některá data mohou pocházet z datové položky. | 12. května 2022
Serhij Stachovskyj (ukrajinsky: Сергій Стаховський, Serhij Stachovs’kyj, * 6. ledna 1986 Kyjev) je bývalý ukrajinský profesionální tenista, který se na okruzích pohyboval v letech 2003–2022. Ve své kariéře na okruhu ATP Tour vyhrál čtyři singlové a čtyři deblové turnaje. Na challengerech ATP získal sedm titulů ve dvouhře a osmnáct ve čtyřhře.[2] Premiérovou trofej vyhrál na březnovém PBZ Zagreb Indoors 2008 po finálovém vítězství nad Ivanem Ljubičićem z pozice 209. hráče světa. Stal se tak prvním šampionem v roli šťastného poraženého od Argentince Christiana Miniussiho na São Paolo Open 1991.[3] Ve druhém kole Wimbledonu 2013 pak vyřadil obhájce trofeje Rogera Federera, čímž ukončil jeho rekordní sérii 36 grandslamových čtvrtfinále v řadě.[4]
Na žebříčku ATP byl ve dvouhře nejvýše klasifikován v září 2010 na 31. místě a ve čtyřhře pak v červnu 2011 na 33. místě. V poslední fázi kariéry jej trénoval Burghard Riehemann. Předtím tuto roli plnili Tibor Toth (2007–2014) a Fabrice Santoro (2014–2016).[5][1]
V ukrajinském daviscupovém týmu debutoval v roce 2006 kyjevským druhým kolem 1. skupiny zóny Evropy a Afriky proti Belgii, v němž prohrál obě dvouhry a se Sergejem Bubkou i čtyřhru. Belgičané zvítězili 4:1 na zápasy. V soutěži mezi lety 2006–2021 nastoupil k třiceti dvěma mezistátním utkáním s bilancí 32–19 ve dvouhře a 16–12 ve čtyřhře.[6]
Ukrajinu reprezentoval na Letních olympijských hrách 2012 v londýnském All England Clubu, kde na úvod mužské dvouhry podlehl Australanu Lleytonu Hewittovi.
V letech 2012–2019 byl členem Hráčské rady ATP.[7][5] Profesionální kariéru ukončil v kvalifikaci Australian Open 2022. Po ruské invazi na Ukrajinu v únoru 2022 se v Kyjevě přidal k aktivním zálohám ukrajinské armády, aby bránil zemi před agresorem.[8][9]
<ref>
; citaci označené idnes
není určen žádný text