Simone Bolelli | |
---|---|
Simone Bolelli, 2018 | |
Stát | Itálie[1] |
Datum narození | 8. října 1985 (39 let)[1] |
Místo narození | Bologna, Itálie[1] |
Bydliště | Monte Carlo, Monako[1] |
Výška | 183 cm[1] |
Hmotnost | 83 kg[1] |
Profesionál od | 2003[1] |
Držení rakety | pravou rukou, bekhend jednoruč |
Výdělek | 7 258 724 USD |
Dvouhra | |
Poměr zápasů | 123–165 |
Tituly | 0 ATP, 12 challengerů, 2 Futures |
Nejvyšší umístění | 36. místo (23. února 2009) |
Dvouhra na Grand Slamu | |
Australian Open | 2. kolo (2008, 2009, 2015, 2016) |
French Open | 3. kolo (2008, 2015) |
Wimbledon | 3. kolo (2008, 2011, 2014) |
US Open | 2. kolo (2007, 2014) |
Velké turnaje ve dvouhře | |
Olympijské hry | 1. kolo (2008) |
Čtyřhra | |
Poměr zápasů | 301–224 |
Tituly | 15 ATP, 4 challengery, 3 Futures |
Nejvyšší umístění | 6. místo (13. ledna 2025) |
Čtyřhra na Grand Slamu | |
Australian Open | vítěz (2015) |
French Open | finále (2024) |
Wimbledon | semifinále (2021) |
US Open | semifinále (2011) |
Velké turnaje ve čtyřhře | |
Turnaj mistrů | základní skupina (2015) |
Olympijské hry | 1. kolo (2008, 2024) |
Týmové soutěže | |
Davis Cup | vítěz (2023) |
Hopman Cup | základní skupina (2009) |
Údaje v infoboxu aktualizovány dne Některá data mohou pocházet z datové položky. | 14. ledna 2025
Simone Bolelli (* 8. října 1985 Bologna) je italský profesionální tenista. Ve své dosavadní kariéře na okruhu ATP Tour vyhrál patnáct titulů ve čtyřhře včetně Australian Open 2015, na němž triumfoval s krajanem Fabiem Fogninim. Na challengerech ATP a okruhu ITF získal čtrnáct titulů ve dvouhře a sedm ve čtyřhře.[2]
Na žebříčku ATP pro dvouhru byl nejvýše klasifikován v únoru 2009 na 36. místě a ve čtyřhře pak v lednu 2025 na 6. místě. Trénovali ho Umberto Rianna a Giancarlo Petrazzuolo.[1]
V grandslamové dvouhře se nejdále probojoval do třetího kola pařížského French Open v letech 2008 a 2015 a travnatého Wimbledonu v letech 2008, 2011 a 2014. Ve vítězném finále čtyřhry Croatia Open Umag 2022 s krajanem Fogninim odvrátili šest mečbolů v řadě, když po ztrátě první sady otočili v tiebreaku druhé poměr míčů 0:6. Celkově v utkání čelili osmi mečbolům.[3]
V italském daviscupovém týmu debutoval v roce 2007 utkáním zóny Evropy a Afriky proti Izraeli, v němž ve třech setech nestačil na Noama Okuna. V sérii pak nastoupil ještě k poslední dvouhře, v níž přehrál po dvou sadách Dudiho Selu. Itálie prohrála 2:3 na zápasy. V ročníku 2023 se stal členem vítězného týmu, v němž Italové podruhé vybojovali „salátovou mísu“. Do září 2024 v soutěži nastoupil k třiceti jedna mezistátním utkáním s bilancí 7–9 ve dvouhře a 16–11 ve čtyřhře.[4]