Skutek je čin, tedy to, co bylo či bude učiněno nebo je činěno, tedy základní prvek jednání jako reflektované a cílevědomé činnosti určitého subjektu.
Často je pojem používán v pozitivním významu, například dobré skutky, hrdinské skutky nebo činy, skutky milosrdenství, ale též v negativním – zlé skutky, ohavné skutky, popřípadě ke zdůraznění reálnosti v protikladu se záměrem nebo očekáváním: skutek utek, stát se skutkem, uvést ve skutek, měnit se ve skutek. Jedna z klíčových knih Nového zákona nese v češtině název Skutky apoštolské. Pojem „skutková podstata“ používá zejména trestní právo, vzácněji na pojem skutku odkazuje občanské právo (např. skutkové a právní okolnosti smlouvy). Pojem čin je zhruba synonymní s pojmem skutek, byť užití není zcela zaměnitelné, v podobných významech se používá i termínů úkon, jednání (trestní zákon zmiňuje jednání jako formu činu – jednání, jímž je čin spáchán) nebo činnost (trestní zákon vztah mezi pojmy čin a činnost explicitně neobjasňuje, byť hovoří například o „objasňování trestné činnosti“). Zvláštní, protikladnou formou skutku či jednání je nečinnost.