Stanley Cohen (biochemik)

Stanley Cohen
Narození	17. listopadu 1922 Brooklyn, New York, USA
Úmrtí	5. února 2020 (ve věku 97 let) Nashville, Tennessee, USA
Alma mater	Michiganská univerzita Oberlin College Brooklyn College James Madison High School
Povolání	biochemik, vysokoškolský učitel, endokrinolog a fyziolog
Zaměstnavatelé	Vanderbiltova univerzita (1959–2020) Washingtonova univerzita
Ocenění	Rosenstielová cena (1981) Alfred P. Sloan, Jr. Prize (1982) Cena Louisy Grossové Horwitzové (1983) Mezinárodní cena Gairdnerovy nadace (1985) Nobelova cena za fyziologii a lékařství (1986) … více na Wikidatech
Děti	3
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Stanley Cohen (17. listopadu 1922, Brooklyn, dnešní New York, New York, USA – 5. února 2020, Nashville, Tennessee, USA)^[1] byl americký biochemik, fyziolog a vysokoškolský profesor, který je známý díky významnému objevu v oblasti buněčné signalizace a růstu buněk. V roce 1986 spolu s italskou neuroložkou Ritou Leviovou-Montalciniovou získal Nobelovu cenu za fyziologii a lékařství za objev nervového a epidermálního růstového faktoru, které mají zásadní význam pro pochopení mechanismů regulujících růst buněk a orgánů. Tento objev položil základ zcela nové oblasti výzkumu buněčné signalizace, významně rozšířil naše znalosti o mnoha typech nemocí a vedl k rozvoji nových přístupů v léčbě různých chorob, včetně rakoviny.

Cohen studoval chemii, biologii a zoologii na Brooklyn College (bakalářský titul, 1943), Oberlin College (magisterský titul, 1945) a roku 1948 získal doktorát z biochemie na Michiganské univerzitě. Své zásadní objevy Cohen a Leviová-Montalciniová učinili v 50. letech 20. století, když pracovali na Washingtonské univerzitě v St. Louis. Cohen izoloval nervový růstový faktor (NGF), přírodní látku, o níž Levi-Montalciniová zjistila, že stimuluje růst nervových buněk a vláken. Později nalezl další buněčný růstový faktor, který označil jako epidermální růstový faktor (EGF) a objevil na povrchu buněk receptory pro EGF (EGFR).

Svůj výzkum na Washingtonově univerzitě Cohen vedl až do roku 1959, poté přešel na Vanderbiltovu univerzitu v Nashvillu ve státě Tennessee, kde dalších čtyřicet let pokračoval ve studiu buněčných růstových faktorů a stal se nejprve mimořádným a v roce 1967 řádným profesorem biochemie. V roce 2000 odešel do důchodu jako emeritní profesor. Zemřel v únoru 2020 ve věku 97 let.