Hudební stupnice je řada tónů (zpravidla v rozmezí jedné oktávy) uspořádaná podle určitých pravidel. Pravidla určují vzdálenosti mezi jednotlivými stupni (intervaly). Různé stupnice se liší zejména počtem tónů a vzdálenostmi (intervaly) mezi nimi, např. umístěním půltónů a celých tónů. Přesné tónové vzdálenosti ve stupnicích závisejí také na použitém ladění.
Základní tón stupnice se nazývá tónika. Od ní se pak odvozuje název stupnice, buď s označením pomocí písmen nebo pomocí solmizačních slabik.
Podle počtu tónů ve stupnici lze nejznámější stupnice rozdělit na
Tradiční evropská hudba vychází z řeckých antických stupnic, pracuje tedy hlavně se stupnicemi diatonickými, u kterých se rozlišuje durová (tvrdá) a tři varianty mollové (měkké) – aiolská, harmonická, melodická.
V moderní evropské hudbě se objevují stupnice umělé, např. módy s omezenou transponovatelností Oliviera Messiaena nebo jazzové stupnice. Používají se i mnohé stupnice odvozené ze stupnic mimoevropského původu.
Stupnice používané v mimoevropské hudbě se někdy označují jako exotické. K nim jsou tradičně řazeny stupnice pentatonické, cikánské, někdy také stupnice celotónová. Patří k nim i stupnice, vytvořené podle zcela odlišných pravidel, např. indonéské stupnice sléndro a pélog nebo stupnice indické, pracující s oktávou dělenou na 22 nestejných dílů.