Svoboda panoramatu (původně německy Panoramafreiheit) je konstrukce v autorském právu některých jurisdikcí, která povoluje pořizování fotografií či videozáznamu nebo vytváření jiných odvozených děl (např. maleb) budov a v některých případech také sochařských a dalších uměleckých děl, které jsou trvale umístěny na veřejném prostranství, umožňuje šíření těchto odvozenin a stanovuje, že takovéto jednání není porušením autorského práva, kterým by jinak takové užití těchto děl mohlo být.[1]
Fakticky však toto právo nebývá vázáno na panoramatickou povahu zobrazení. Jeho rozsah se v jednotlivých státech liší, mnohde je například omezeno jen na trvale umístěná díla či jen na určité typy děl, například jen na architektonická díla či budovy, lišit se může též vymezení podle typu prostranství, viditelnosti díla apod. i vymezení způsobů zaznamenání díla, při kterých lze svobodu užití uplatnit.
Zákonná úprava svobody panoramatu omezuje právo vlastníka autorských práv bránit soudní cestou tvorbě a šíření odvozených děl. Jde vlastně o výjimku z obecného ustanovení, které autorovi v rámci autorského práva přiznává exkluzivitu v udělování práva na tvorbu a šíření odvozených děl.