T-54/55 | |
---|---|
![]() T-55 v muzeu v Imperial War Museum North | |
Typ vozidla |
|
Země původu | ![]() |
Historie | |
Výrobce | ChPZ, UVZ (SSSR), Bumar-Łabędy (Polsko), ZTS Martin (Československo) |
Návrh | 1945–1958 |
Období výroby |
|
Vyrobeno kusů | cca 86 000–100 000+ |
Ve službě | 1947–dosud |
Základní charakteristika | |
Posádka | 4 |
Délka | 6,46 m |
Šířka | 3,27 m |
Výška | 2,4 m |
Hmotnost | 36,6 t |
Pancéřování a výzbroj | |
Pancéřování | 203 mm |
Hlavní zbraň | 100mm kanón D-10T nebo D-10T2S (D-10T=T-54), (D-10T2S=T-55) |
Sekundární zbraně | 1× 7,62 mm kulomet SGMT v ose kanonu (T-54 v korbě), 1× 12,7 mm kulomet DŠK |
Pohon a pohyb | |
Motor | Model V-55 (V-54), vodou chlazený dieselový 12válec, 38,88 l |
Výkon | 581 hp (433 kW) |
Odpružení | torzní tyče |
Max. rychlost | 48 km/h |
Poměr výkon/hmotnost | 14 hp/tunu |
Dojezd | 400/500 km, 600 km s přídavnými nádržemi |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Tanky T-54 a T-55 jsou řadou sovětských hlavních bojových tanků zavedených do služby v letech po druhé světové válce. První prototyp T-54 byl dokončen v Nižním Tagilu koncem roku 1945.[1] Počáteční sériová produkce pro Nižní Tagil určená na rok 1947 a pro Charkov na rok 1948 byla zastavena či omezena, protože vzniklo mnoho problémů a výroba tanku T-34-85 stále tvořila v 50. letech 88 procent.[1] T-54 se nakonec stal hlavním tankem obrněných jednotek sovětské armády, armád zemí Varšavské smlouvy a mnoha dalších. T-54 a T-55 se ve druhé polovině 20. století účastnily mnoha světových ozbrojených konfliktů.
Série T-54/55 se nakonec stala nejprodukovanějším tankem v historii. Odhadované počty kusů se pohybují od 86 000 do 100 000. V sovětské a ruské armádě byly nahrazeny typy T-62, T-64, T-72, T-80 a T-90, ale zůstávají ve službě až u 50 dalších armád po celém světě a některé obdržely sofistikované dovybavení.
Během studené války sovětské tanky nikdy přímo nečelily svým protivníkům z řad NATO v boji v Evropě. Avšak první setkání s T-54/55 na Západě kolem padesátých let (tehdy začátek studené války) pobídlo Spojené království k vývoji nového tankového kanónu Royal Ordnance L7 a Spojené státy k vývoji tanku M60 Patton.[2]