Back Taoïsme Afrikaans Daoismus ALS Taoísmo AN ताओ धर्म ANP طاوية Arabic طاوية ARY طاويه ARZ Taoísmu AST Daosizm Azerbaijani تائوئیزم AZB
Taoismus (někdy psaný jako daoismus) je filozofická škola čínského původu. Někdy je chápán i jako náboženství (v čínštině se taoistické náboženství označuje pojmem tao-ťiao, kdežto filozofické učení mírně odlišným pojmem tao-ťia, v češtině ani jiných jazycích se ovšem tyto pojmy neodlišují).[1] Jádrem filozofie i uctívání je princip tao (v původním významu "cesta"), který je pro taoisty zdrojem, vzorem a podstatou všeho, co existuje. Taoisté věří, že lze dosáhnout stavu dokonalosti, když se s rytmy a cykly tao synchronizují. Taoistická etika se liší v závislosti na konkrétní škole, ale důraz je kladen zejména na "tři poklady": soucit, úspornost a pokoru.[2] Důležitý je též koncept wu wej, který je znám i v konfucianismu, a který nabádá k volně plynoucí spontánnosti ("čin bez námahy a úmyslu") vyvěrající z osobní harmonie (u taoistů ze sladění s tao).[3][4] Kořeny taoismu sahají minimálně do 4. století před naším letopočtem. Zásadní vliv na jeho vznik měla kniha Tao te ťing (Kniha o cestě a ctnosti), která je připisována učenci Lao C'. Raný taoismus byl též ovlivněn filozofem Čuang-c' (autorem stejnojmenného textu, který je druhým nejdůležitějším v taoismu)[5], filozofem Sün-c’[6], čínskou naturalistickou školou, která rozpracovala filozofii jinu a jangu, a učením Šen Pu-chaje, který rozvinul koncept wu wej. Taoismus měl v průběhu staletí hluboký vliv na čínskou kulturu a hluboce do ní prorostl, takže získal i své lidové formy. Taoističtí duchovní, tzv. Mistři Tao (tao-š'), nicméně striktně oddělují "pravý taoismus" od různých rituálů čínského lidového náboženství, které byly taoismem ovlivněny. Zřetelný vliv měl taoismus též na tradici zenu, čínskou alchymii (zejména nej-tan), čínskou astrologii, několik bojových umění, tradiční čínskou medicínu, feng-šuej a mnoho stylů cvičení čchi-kung. Taoistická tradice je dnes jednou z pěti náboženských doktrín oficiálně uznaných a do jisté míry podporovaných Čínskou lidovou republikou, v rámci obrany proti cizím kulturním vlivům a novým náboženským hnutím.[7] Je také hlavním náboženstvím na Tchaj-wanu a značný vliv si uchovává v jihovýchodní Asii. Taoismus ovšem ve 20. století silně ovlivnil i západní svět, byl jím ovlivněn například Carl Gustav Jung[8], hnutí new age a jeho představitel Fritjof Capra, nebo tzv. hlubinná ekologie.[9][10]
- ↑ PREGADIO, Fabrizio. Religious Daoism in Stanford Encyclopedia of Philosophy. Příprava vydání Edward N. Zalta. Fall 2020. vyd. [s.l.]: Metaphysics Research Lab, Stanford University Dostupné online.
- ↑ KIRKLAND, J. Russell. The Roots of Altruism in the Taoist Tradition. Journal of the American Academy of Religion. 1986, roč. 54, čís. 1, s. 59–77. Dostupné online [cit. 2021-09-17]. ISSN 0002-7189.
- ↑ SLINGERLAND, Edward. Effortless Action: The Chinese Spiritual Ideal of Wu-wei. Journal of the American Academy of Religion. 2000, roč. 68, čís. 2, s. 293–327. Dostupné online [cit. 2021-09-17]. ISSN 0002-7189.
- ↑ NELSON, Eric Sean. Responding with Dao: Early Daoist Ethics and the Environment. Philosophy East and West. 2009, roč. 59, čís. 3, s. 294–316. Dostupné online [cit. 2021-09-17]. ISSN 0031-8221.
- ↑ CHUNG-YUAN, Chang. The Philosophy of Taoism According to Chuang Tzu. Philosophy East and West. 1977, roč. 27, čís. 4, s. 409–422. Dostupné online [cit. 2021-09-17]. ISSN 0031-8221. doi:10.2307/1397984.
- ↑ STALNAKER, Aaron. Aspects of Xunzi's Engagement with Early Daoism. Philosophy East and West. 2003, roč. 53, čís. 1, s. 87–129. Dostupné online [cit. 2021-09-17]. ISSN 0031-8221.
- ↑ ZHOU, Zuyan. Dao and Reconstruction of Cultural Identity in Contemporary Chinese Literary and Mass Media Products. Modern Chinese Literature and Culture. 2016, roč. 28, čís. 2, s. 223–284. Dostupné online [cit. 2021-09-17]. ISSN 1520-9857.
- ↑ COWARD, Harold. Taoism and Jung: Synchronicity and the Self. Philosophy East and West. 1996, roč. 46, čís. 4, s. 477–495. Dostupné online [cit. 2021-09-17]. ISSN 0031-8221. doi:10.2307/1399493.
- ↑ LOY, DAVID R. Loving the World as Our Own Body: The Nondualist Ethics of Taoism, Buddhism and Deep Ecology. Worldviews. 1997, roč. 1, čís. 3, s. 249–273. Dostupné online [cit. 2021-09-17]. ISSN 1363-5247.
- ↑ SYLVAN, R.; BENNETT, D. Taoism and Deep Ecology. Semantic Scholar [online]. 1988 [cit. 2021-09-17]. Dostupné online. (anglicky)