Tempranillo (také označované Ull de Llebre, Cencibel, Tinto Fino a Tinta del Pais ve Španělsku, Aragonez nebo Tinta Roriz v Portugalsku a několika dalšími názvy jinde) je odrůda révy vinné, která se ve Španělsku často pěstuje pro výrobu plných červených vín.[1] Hrozny jsou tmavomodré až černé. Název je zdrobnělinou španělského temprano (raný), protože dozrává o několik týdnů dříve než většina španělských červených vín. Tempranillo se na Pyrenejském poloostrově pěstuje již od dob fénického osídlení. Je to hlavní odrůda používaná ve vinařské oblasti Rioja a často se o ní hovoří jako o typické španělské odrůdě. Pěstuje se však i v mnoha jiných vinařských oblastech světa.
V roce 2015 bylo tempranillo čtvrtou nejrozšířenější odrůdou révy vinné světa s 232 561 hektary vinic, z nichž 87 % bylo ve Španělsku, kde je nejvíce pěstovanou červenou odrůdou révy vinné.
Na rozdíl od aromatičtějších odrůd červených vín, jako je Cabernet Sauvignon, sangiovese a rulanské modré, má tempranillo poměrně neutrální profil, takže se často mísí s jinými odrůdami, jako jsou grenache a carignan (známá v oblasti Rioja jako mazuelo), nebo zraje delší dobu v dubových sudech, kde víno nabírá chuť dřeva. Odrůdová vína tempranillo obvykle vykazují příchuť švestek a jahod.[2]
Tempranillo je raná odrůda, prospívající na vápenitých půdách, jaké se nacházejí v oblasti Ribera del Duero ve Španělsku. V Portugalsku se ve směsi s dalšími odrůdami používá k výrobě portského vína.
V roce 2012 bylo zjištěno, že tempranillo je přirozeným křížencem odrůdy albillo mayor a zapomenuté odrůdy zvané benedicto.[3] Dříve se považovalo za příbuzné odrůdě rulandské modré. Podle legendy zanechali cisterciáčtí mniši řízky rulandského modrého v klášterech na své pouti do Santiaga de Compostela. Výzkum však neprokázal žádné genetické spojení mezi těmito odrůdami.