Thioamidy (také nazývané thionamidy a thiouryleny) jsou sloučeniny obsahující funkční skupinu s obecným vzorcem R–CS–NR′R″, kde R, R′ a R″ jsou organické skupiny. Jedná se o analogy amidů, které však vykazují silnější charakter násobné vazby C-N, v důsledku čehož mají vyšší energii rotační bariéry.[1]
Jedním z nejvýznamnějších thioamidů je thioacetamid, jenž se používá jako zdroj sulfidových iontů a jako stavební prvek při přípravě heterocyklických sloučenin.
Thioamidy jsou také skupinou léčiv používaných k léčbě hypertyreózy.