Back دوق نيوكاسل Arabic دوق نيوكاسل ARZ Томас Пелхам-Холс Byelorussian Томас Пэлгэм-Голз BE-X-OLD Thomas Pelham-Holles Catalan Thomas Pelham-Holles, 1. hertug af Newcastle Danish Thomas Pelham-Holles, 1. Duke of Newcastle-upon-Tyne German Thomas Pelham-Holles, 1st Duke of Newcastle English Thomas Pelham-Holles Spanish Thomas Pelham-Holles (Newcastleko I. dukea) Basque
| Thomas Pelham-Holles | |
|---|---|
 | |
| Premiér Velké Británie | |
| Ve funkci: 16. březen 1754 – 16. listopad 1756 | |
| Panovník | Jiří II. |
| Předchůdce | Henry Pelham |
| Nástupce | William Cavendish |
| Premiér Velké Británie | |
| Ve funkci: 2. červenec 1757 – 26. květen 1762 | |
| Panovník | Jiří II. Jiří III. |
| Předchůdce | William Cavendish |
| Nástupce | John Stuart |
| Stranická příslušnost | |
| Členství | nestraník (Whigové) |
| Narození | 21. července 1693 Londýn |
| Úmrtí | 17. listopadu 1768 (ve věku 75 let) Lincoln's Inn Fields, Londýn |
| Choť | Harriet Pelham-Holles (od 1717) |
| Rodiče | Thomas Pelham a Lady Grace Holles |
| Příbuzní | Henry Pelham[1], Lucy Pelham[1] a Margaret Pelham[1] (sourozenci) |
| Alma mater | Clare College, Cambridge |
| Profese | politik |
| Ocenění | člen Královské společnosti Podvazkový řád |
| Podpis |  |
| Commons | Thomas Pelham-Holles, 1st Duke of Newcastle-upon-Tyne |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Thomas Pelham-Holles, 1. vévoda z Newcastle (21. července 1693 – 17. listopadu 1768), byl britský státník, který působil v období, kdy britské politice dominovala strana Whigů.
Jako chráněnec Roberta Walpoleho, pracoval pod jeho vedením více než dvacet let až do roku 1742. Spolu se svým bratrem Henrym Pelhamem (britským premiérem) určovali politiku vlády až do roku 1754. V té době zastával pozici ministra zahraničí a to po dobu třiceti let a tak výrazným způsobem určoval směr britské zahraniční politiky.
Po Henryho smrti převzal funkci premiéra na dobu šesti let (ve dvou oddělených obdobích). Zatímco první období se nevyznačovalo výraznými událostmi, Pelham urychlil sedmiletou válku, což vedlo k jeho rezignaci. Po druhém období ve funkci premiéra krátkou dobu zastával funkci ve vládě Charlese Watson-Wentwortha a poté odešel do ústraní.