Torgny Mogren | |
---|---|
Torgny Mogren (12. února 2018) | |
Datum narození | 26. července 1963 (61 let) |
Místo narození | Hällefors |
Výška | 174 cm |
Hmotnost | 69 kg |
Sportovní informace | |
Sport | běh na lyžích |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Přehled medailí | ||
---|---|---|
Běh na lyžích na ZOH | ||
zlato | Calgary 1988 | 4x10 km |
Mistrovství světa v klasickém lyžování | ||
zlato | Oberstdorf 1987 | 4×10 km |
zlato | Lahti 1989 | 50 km |
zlato | Val di Fiemme 1991 | 4×10 km |
zlato | Falun 1993 | 50 km |
stříbro | Lahti 1989 | 15 km |
stříbro | Lahti 1989 | 50 km |
stříbro | Val do Fiemme 1991 | 4×10 km |
bronz | Oberstdorf 1987 | 50 km |
bronz | Val di Fiemme 1987 | 10 km |
Nils Arne Torgny Mogren (* 26. července 1963 Hällefors) byl švédský běžec na lyžích. Specializoval se na bruslařskou techniku a jezdil za klub Åsarna IK.
Zúčastnil se pěti olympijských her. Roku 1984 obsadil 22. místo na 15 km a 23. místo na 30 km. Na ZOH 1988 byl členem vítězné štafety a nejlepšího individuálního výsledku dosáhl jedenáctým místem na třicetikilometrové trati. Na olympiádě v roce 1992 byl čtvrtý se štafetou, pátý ve stíhacím závodě, devátý na 10 km a dvanáctý na 50 km. V Lillehammeru v roce 1994 skončil na 24. místě na 30 km a 27. místě na 10 km. Byl vlajkonošem švédské výpravy na ZOH 1998, kde obsadil 34. místo v závodě na 50 km.[1]
Na mistrovství světa v klasickém lyžování startoval sedmkrát v letech 1985 až 1997. V roce 1987 vyhrál se štafetou a byl druhý na 50 km, v roce 1989 byl opět členem vítězné štafety a získal stříbrné medaile na 15 km a 50 km, v roce 1991 byl první na 50 km, druhý ve štafetě a třetí na desetikilometrové trati. Na mistrovství světa v klasickém lyžování 1993 ve Falunu získal pro domácí tým jedinou zlatou medaili, když obhájil titul v závodě na 50 km.[2] Na konci tohoto roku mu byla udělena Zlatá medaile Svenska Dagbladet a Viktoriina cena.
Ve Světovém poháru závodil patnáct sezón. Vyhrál třináct individuálních a jedenáct štafetových závodů, v sezóně 1986/87 se stal celkovým vítězem SP.
Po ukončení kariéry v roce 1998 pracoval ve firmě FM Mattsson, vyrábějící vodovodní baterie. Působí také jako sportovní komentátor pro Švédský rozhlas a funkcionář klubu Mora IK. Spolu s Lottou Falkenbäckovou účinkoval v televizní bruslařské soutěži Stjärnor på is.[3]