Typ IX | |
---|---|
![]() | |
Obecné informace | |
Uživatelé | Kriegsmarine Francouzské námořnictvo Japonské císařské námořnictvo Sovětské námořnictvo |
Typ | ponorka |
Osud | většina potopena |
Předchůdce | typ VII |
Nástupce | typ X |
Technické údaje tp XA | |
Výtlak | 1016 t (na hladině) 1135 t (pod hladinou)[1] |
Délka | 76,5 m |
Šířka | 6,5 m |
Ponor | 4,7 m |
Pohon | 2 diesely, 2 elektromotory 2 lodní šrouby 4400 bhp + 1000 shp |
Rychlost | 18,2 uzlu (na hladině) 7,7 uzlu (pod hladinou) |
Dosah | 10 500 nám. mil při 10 uzlech (na hladině) 65–78 nám. mil při 4 uzlech (pod hladinou) |
Posádka | 48 |
Výzbroj | 1× 105mm kanón 1× 37mm kanón 1× 20mm kanón 6× 533mm torpédomet (22 torpéd) |
Ostatní | operační hloubka ponoru 100 metrů[2] |
Typ IX byla třída oceánských ponorek dalekého dosahu vyráběných pro německou Kriegsmarine v letech 1936–1944. Celkem bylo postaveno 243 ponorek této třídy, z nichž většina byla zničena během druhé světové války. Ponorky typu IXA měly větší dosah a také disponovaly silnější výzbrojí nežli předchozí střední ponorky typu VII. V dalším období byly vyvíjeny a konstruovány zdokonalené typy IXB, IXC, IXC/40, IXD. Z ponorek řady IXA se konce války dočkaly jen dvě, obě byly sešrotovány v roce 1945. Z ponorek řady IXB byly všechny potopeny. V Lorientu byla vyzdvižena U 123 a zařazena do služeb francouzského námořnictva. Z ponorek řady IXC byly na konci války dvě v rukou západních spojenců, jedna dodána Japonsku a 51 ponorek bylo potopeno.