Uzel, zdrobněle také uzlík či uzlíček (Unicode: U+1FAA2 🪢 KNOT), je prostorový[a] útvar na jednom kusu nebo spojení dvou či více kusů podlouhlého ohebného materiálu (obvykle lan, provazů, nití, vlasců, kabelů, popruhů nebo stuh). V takovém případě se většinou hovoří o spojkách (anglicky bend, např. škotová nebo rybářská spojka), vytvoření pevného oka smyčky (anglicky loop, např. dračí smyčka, osmičkové oko), případně spojení takového materiálu a pevného předmětu či lana (transverzálně), zde se také obvykle hovoří o smyčkách (anglicky hitch, např. lodní smyčka či prusík), které se, při utahování nebo zatížení, kolem předmětu stahují.[b] Toto dělení má význam spíše z historických důvodů, nicméně jednotný způsob rozdělení, ani ustálená terminologie neexistuje.[2] Pro použití uzlů při pracích ve výškách, organizovaném horolezectví, speleologii, záchranářství a ozbrojených silách určuje terminologii ČSN 83 2610.[3]
Uzly jsou odedávna důležitým prvkem rybářského náčiní, rybářských sítí a sítí obecně. Nález více než 10 000 let staré Antrejské sítě (v dnešním Kamennogorsku) je pravděpodobně nejstarším dokladem sofistikovaného užívání uzlů v pravěku,[4][5] ačkoli nepřímé důkazy existence sítí jsou staré až 29 000 let.[6]
Další oblastí jsou zakončovací uzly, stoppery. Uzly používané ke svazování předmětů (jako ambulanční spojka nebo konstriktorový uzel). Především v horolezectví a podobných činnostech se požívá skupina manipulačních uzlů (jisticí, blokovací, uzly schopné uvolnění pod zatížením atd.) a sbalení lana do panenky lze také považovat za uzel.
Velmi rozsáhlou skupinou jsou ozdobné uzly, pletence, rohože, různé dekorativní a tkalcovské (i předtkalcovské) techniky. Mezi nejznámější patří drhání (macramé), paličkování, síťovací techniky, náramky přátelství, vázání bužírek (scoubidou) a mnoho dalších. Ozdobné uzly jsou nedílnou součástí oděvních doplňků, jako je vázanka, motýlek či součásti některých uniforem, kde mají někdy i informační funkci. U pásků v judu a dalších bojových uměních nebo cingula v některých církvích druh uzlu obvykle nemá rozlišovací roli, ale bývá předepsán.
Uzlování je také obsaženo v některých hrách, k nimž lze zařadit kdysi velmi populární přebíračku. Na pomezí ozdobného užití a her jsou některé techniky bondáže mající kořeny ve starém japonském umění šibari.
Symbolické užití uzlů lze nalézt například v mytologii (keltské uzly, gordický uzel), náboženství (nekonečný uzel šrívatsa je jeden z osmi šťastných symbolů buddhismu, židovský cicit), heraldice (Savojský uzel, uzel Herewarda Bdělého), lidových zvycích (mnohé svatební rituály),[7] umění (Kontinuita, Lodní uzel ve Stodůlkách, plastika Uzel v Bystřici nad Pernštejnem[8]) nebo jako symbol nenásilí (skulptura před budovou OSN v New Yorku a jejích 29 kopií po celém světě).
Informační nebo též komunikační uzly tvořily systémy, používané různými kulturami v Andách, na Havaji a v Číně pro statistické záznamy, jako logogramy i pro přenos zpráv.[9][10] Například tři osmičkové uzly za sebou znamenaly Puruchuco (incké administrativní centrum blízko dnešní Limy).[11] V Evropě se tato technika běžně užívala pouze pro záznam dvoustavové informace.[12][c] Částečnou výjimkou je jen pravoslavná obdoba růžence - komboskini neboli čotky, tedy modlitební provaz.
Pro spojení se využívá pouze vhodného způsobu vzájemného propletení lan a jejich tření. U některých typů (svazovací uzly a stahovací smyčky) hraje roli i tření kolem ovázaného předmětu, který je někdy i přímo funkční součástí uzlu (např. garda smyčka). Uspokojivá fyzikální teorie dosud (2024) existuje pouze pro kategorii stahovacích smyček.[17]
Naproti tomu matematická teorie uzlů, která má sice původ v pokusech o rozdělení a katalogizaci uzlů, ale s reálným využitím uzlů dlouho neměla nic společného, se k praktickým aplikacím začíná vracet svými příspěvky k fluidní mechanice, molekulární biologii a kvantové topologii.[18]
Pro praktické potřeby je pravděpodobně popsáno kolem 4 000[d] různých druhů uzlů.[19] Ne všechny jsou ale běžně používány. Základních druhů se udává 5 (US Navy SEALs),[20] 6 (skauti),[21] 7 (podle Hudyho),[22] až po 18 či 19 základních uzlů pro horolezce a záchranáře.[23][24]
Chybná citace: Nalezena značka <ref>
pro skupinu „lower-alpha“, ale neexistuje příslušná značka <references group="lower-alpha"/>