Via Egnatia (řecky: Εγνατία Οδός) byla starověká římská silnice vybudovaná ve 2. století př. n. l. Procházela římskými provinciemi Illyria, Macedonia a Thracia na území dnešních států Albánie, Severní Makedonie, Řecka a evropské části Turecka. Byla pojmenována podle makedonského prokonzula Gnaea Egnatia.
Začínala ve městě Dyrrachium (dnešní Durrës) na pobřeží Jadranu podél řeky Genusus (Shkumbin), přes pohoří Candaviae,[1] a dále k Ochridskému jezeru. Dále se stáčela k jihu a přes horské soutěsky vedla do města Soluň na pobřeží Egejského moře, odkud přes Thrákii pokračovala do města Byzantium (dnešní Istanbul).[2] Její celková délka byla přibližně 1 120 km (746 římských mil). Jako většina hlavních římských silnic byla 6 metrů široká a dlážděná polygonálními kamennými deskami nebo tvrdou vrstvou písku.[3] Poslední rozsáhlé opravy silnice byly podle údajů na zachovaných milnících provedeny za císaře Traiana. Během 5. století byla její západní část podle některých historiků již téměř neprůchodná.[4]