Violeta Parraová | |
---|---|
Základní informace | |
Rodné jméno | Violeta del Carmen Parra Sandoval |
Narození | 4. října 1917 San Carlos |
Úmrtí | 5. února 1967 (ve věku 49 let) La Reina |
Místo pohřbení | Obecný hřbitov v Santiagu |
Žánry | nueva canción, Chilean folk music a protestní píseň |
Povolání | písničkářka, básnířka, malířka, sochařka, vyšívačka, keramička, spisovatelka a nahrávající umělkyně |
Nástroje | kytara, charango, cuatro, harfa, akordeon, bicí nástroje a hlas |
Hlasový obor | mezzosoprán |
Vydavatel | EMI |
Významná díla | Gracias a la vida El gavilán Volver a los 17 |
Ocenění | Latin Grammy Hall of Fame (2013) Latin Songwriters Hall of Fame (2014) |
Děti | Isabel Parra Ángel Parra |
Příbuzní | Nicanor Parra, Hilda Parraová, Lalo Parra, Roberto Parra Sandoval, Lautaro Parra a Óscar Parra (sourozenci) Tita Parra (vnučka) |
Podpis | |
multimediální obsah na Commons | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Violeta Parra, celým jménem Violeta del Carmen Parra Sandoval, (4. října 1917 – 5. února 1967),[1] byla chilská zpěvačka, kytaristka a folkloristka. Hudbě se věnovalo i několik jejích sourozenců a její starší bratr Nicanor byl básníkem. Hudebníky byli rovněž její dcera Isabel a syn Ángel. Spolu se svou starší sestrou Hildou tvořila duo Las Hermanas Parra, které v 50. letech vydalo několik nahrávek. Sama vydala řadu desek, na něž nahrála převážně adaptace chilských lidových písní, ale také vlastní písně. Vystupovala i v Evropě: v Polsku, Finsku, Francii a dalších zemích, a také v Sovětském svazu. Ve svých 49 letech se zastřelila. Posmrtně vyšla řada dalších nahrávek. V roce 2011 o ní byl natočen film Violeta odešla do nebe v režii Andrése Wooda.[2]