Vought F4U Corsair

F4U Corsair
F4U-4B BuNo 97359
Určení	palubní stíhací letoun
Původ	Spojené státy americké
Výrobce	Vought
Šéfkonstruktér	Rex Beisel Igor Sikorsky
První let	29. května 1940[1]
Zařazeno	28. prosince 1942
Vyřazeno	1957 (USA)[2] 1979 (Honduras)
Charakter	vyřazen ze služby
Uživatel	Americké námořnictvo a Námořní pěchota (10 016) FAA (2 012) RNZAF (424) Aéronavale (119)
Výroba	1942–1952[3]
Vyrobeno kusů	12 571 ks[3]
Cena za kus	75000 $ v roce 1945[zdroj⁠?!]
Varianty	F2G Corsair
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Chance Vought F4U Corsair byl americký stíhací letoun, který sloužil především v druhé světové a v korejské válce. Byly vyráběny v letech 1940–1952 a v některých letectvech sloužily tyto stroje až do 60. let. Celkem jich bylo vyrobeno 12 571.

Navržen a zpočátku vyráběn byl ve firmě Chance Vought, ale později byl velmi žádán - výrobní smlouvy byly dodatečné poskytnuty společnosti Goodyear, jejíž Corsairy byly označeny jako FG a firmě Brewster Aeronautical Corporation, které byly značeny jako F3A.

Corsair byl navržen a provozován jako palubní letoun a ve velkém množství se do služby u amerického námořnictva dostal koncem roku 1944 a počátkem roku 1945. Rychle se stal jedním z nejúspěšnějších stíhacích bombardérů druhé světové války.^[4] Někteří japonští piloti jej považovali za nejimpozantnější americký druhoválečný stíhač,^[5] a někteří autoři připisují jeho pilotům poměr sestřelů 11:1.^[6] Historik leteckých bojů v jihozápadním Tichomoří Michael Claringbould tento poměr považuje za extrémně nadsazený.^[7] F4U měl zpočátku problémy s přistáváním na letadlových lodích a logistikou, čímž byl u námořního letectva částečně zastíněn letounem Grumman F6F Hellcat poháněným stejným motorem. Místo toho si Corsair udržel významnou pozici na pozemních základnách letectva námořní pěchoty.^[8]

Během celé korejské války Corsair sloužil téměř výhradně jako stíhací bombardér; stejně tak během francouzských koloniálních válek v Indočíně a později v Alžírské válce.^[9]

Vedle nasazení v amerických či britských službách byl Corsair používán královským novozélandským letectvem, francouzským námořním letectvem a dalšími leteckými silami až do šedesátých let. Od chvíle kdy byl první prototyp dodán americkému námořnictvu v roce 1940 do poslední dodávky roku 1953 Francouzům, bylo celkem vyrobeno 12 571 letounů F4U Corsair^[10] v 16 různých modelech. Byl nejdéle vyráběným americkým stíhačem s pístovým motorem (1942-53).^[11][12][13]