Vytautas | |
---|---|
Velkokníže litevský, král litevský | |
Velkokníže litevský Vytautas na malbě ze 16. stol. | |
Doba vlády | 1401–1430 |
Úplné jméno | Vytautas Kęstutaitis |
Křest | 1386, 21. října 1383 a 1384 |
Narození | 1350 (Staré Trakai) |
Úmrtí | 27. října 1430 (80 let) Trakai |
Pohřben | není známo; Katedrála ve Vilniusu (?) |
Manželky | I. Ona Vytautienė (roz. Sudimantaitė) úmrtí 1418 II. Julijona Alšėniškė |
Potomci | Sofija *1371, †1453 |
Rod | Gediminovci |
Otec | Kęstutis *1297, †1382 |
Matka | Birutė*?, †1382? nebo †1389?? |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Vytautas (cca 1350 – 27. října 1430), také známý jako Vytautas Veliký[1] (litevsky: Vytautas Didysis, bělorusky: Вітаўт, Vitaŭt, polsky: Witold Kiejstutowicz, Witold Aleksander nebo Witold Wielki,[1] latinsky: Alexander Vitoldus, rutensky: Vitovt, latinsky: Alexander Vitoldus, staroněmecky: Wythaws or Wythawt)[2] byl od konce 14. století vládcem Litevského velkoknížectví. Byl také knížetem z Grodna (1370–1382), knížetem z Lucku (1387–1389) a postulovaným králem husitů.[3]
V moderní Litvě je Vytautas uctíván jako národní hrdina a byl důležitou postavou národního obrození v 19. století. Vytautas je v Litvě populární mužské křestní jméno. K příležitosti oslav 500 let od jeho smrti po něm byla pojmenována Univerzita Vytautase Magnuse. V meziválečném období od roku 1918 do roku 1939 byly v mnoha městech po celé Litvě postaveny pomníky na jeho počest. Je známo, že sám Vytautas uměl litevsky a v tomto jazyce mluvil s Jogailou.[4][5][6]