Back زاميا Arabic زاميا ARZ Zamia Catalan Zamia CEB Zamia German Zamia English Zamia Spanish Zamia French Zamija Croatian Zamia Italian
 Zamie | |
|---|---|
 Zamia integrifolia v mimořádné kompozici v Botanické zahradě Liberec | |
| Vědecká klasifikace | |
| Říše | rostliny (Plantae) |
| Podříše | cévnaté rostliny (Tracheobionta) |
| Oddělení | cykasorosty (Cycadophyta) |
| Třída | cykasy (Cycadopsida) |
| Řád | cykasotvaré (Cycadales) |
| Čeleď | zamiovité (Zamiaceae) |
| Rod | zamie (Zamia) L., 1763 |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Zamie[1] (Zamia), česky též keják, je rod rostlin z čeledi zamiovité (Zamiaceae). Rod obsahuje přibližně 58[2] druhů cykasů ze Severní, Střední a Jižní Ameriky. Zamie často rostou ve vlhčích lesích. Rod byl česky pojmenován již v roce 1846 Janem Svatoplukem Preslem.[3]
Do rodu patří řada menších zamií, včetně vůbec nejmenšího cykasu, kubánského kejáku trpasličího (Zamia pygmaea) s listy 30–70 cm dlouhými a větvenými podzemním kmeny, každým 2–4 cm širokým.[4] Mezi menší rostliny patří například keják otrubnatý (Zamia furfuracea) z Mexika, nazývaná pro tvrdost listu chybně „kartonová palma“.
Na druhé straně ovšem stojí např. kolumbijská zamie Roezlova (Zamia roezlii), která patří mezi největší cykasy. Je považovaný za vůbec nejprimitivnější zamii a dorůstá výšky až 7 m. Jedná se o jeden z mála cykasů dobře snášejících mokro. Roste v brakickém bahně přilehlém k mangrovům a některé z nich jsou schopny přežít zaplavování slanou vodou při přílivu.[5] Jako jediný z cykasů je tato rostlina pojmenována po českém botanikovi – Benediktu Roezlovi.
- ↑ SKALICKÁ, Anna; VĚTVIČKA, Václav; ZELENÝ, Václav. Botanický slovník rodových jmen cévnatých rostlin. Praha: Aventinum, 2012. ISBN 978-80-7442-031-3.
- ↑ WALTERS, Walters T; OSBORNE, R. Cycad Classification Concepts and Recommendations / Appendix 1: Hill KD, Stevenson DW, Osborne R.: The World List of Cycads. Wallingford, Velká Británie: CABI publishing, 2004. ISBN 0-85199-741-4. S. 232. (anglicky)
- ↑ Presl J. S.: Wšeobecný rostlinopis – Kronberger & Řivnáč, Praha 1846, pp. I-XXXII, 1-1006 (vol. 1.) et 1007-2072.]str. 1403-1406
- ↑ Jones, David L. 2002. Cycads of the World. Smithsonian Institution Press. ISBN 1-56098-220-9, str.420
- ↑ Jones, David L. 2002. Cycads of the World. Smithsonian Institution Press. ISBN 1-56098-220-9, str.381