Znak je v lingvistice (resp. v sémiotice) definován jako „něco, co něco jiného zastupuje.“[1] Znak není přirozenou vlastností dané věci, nýbrž je jeho reprezentantem. Znak je souvislost mezi pojmenováním a významem.
Znaky lze podle intenzity vazby mezi znakem a zastupovanou věcí rozdělit na ikon, index a symbol.
O přirozenosti znaků se dlouho diskutovalo ve filosofii. Zpočátku v lingvistice a později v sémiotice existovaly dva myšlenkové proudy: jedni prosazovali, že znaky jsou dyadické; druzí tvrdili, že znaky jsou interpretovány rekurzivním způsobem triadických vztahů.